Lezou tam po stromech, běhají po lese, aneb dělají si, co chtějí - část II.

„Ty dnešní děti, sedí jen u počítačů, mobilů, nic je nebaví, neumí si hrát“, je častým předmětem jak titulků v novinách, tak hovorů o dnešních dětech. Samozřejmě vývoj techniky, přemíra hraček, zaměstnanost rodičů, ale nejen to zapříčiňuje popisovaný stav. Už málokdo si dovolí pustit své děti jen tak bez dozoru ven, hrát si do blízkého lesa, nebo do dvora ve městě, pokud zrovna nemáte okna na tu stranu a dítě nevlastní ten „prokletý“ mobil. Děti pak přicházejí o zážitky a zkušenosti, které zpravidla znají z vyprávění prarodičů, kteří se podivují nad tím, že jejich vnouče je tak nemotorné, neujde kus cesty a nejde mu rozumět, on totiž pohyb souvisí i s vývojem řeči. A co proto děláme my v mateřinkách? Každý den je věnován pohybové chvilce a mimo to mají děti běžně k dispozici koutek „pohyb“, který je vybaven řadou sportovních pomůcek i lezeckou stěnou. Říkáte si, ale kde je to běhání po lese, přeskakování potoků a lezení po stromech, jako za vašich dob? I to je běžnou součástí našich pobytů venku, jen paradoxně to okolí nemusí vždy na první pohled hodnotit jako bezpečnou, přínosnou aktivitu pro rozvoj dětí. Schválně, jaká by byla vaše reakce? „Jé, dítě na stromě J, nebo jé(žiš), dítě na stromě!!“. A co teprve, když na procházce zahlédnete dříve než paní učitelku, tak skupinku dětí, která místo toho, aby šla v řádném zástupu dvojic, běhá po lese s klacíky? Vězte, že je v tom vždy promyšlený, přínosný záměr a jednou za rok, se k nám přidají i rodiče, kteří společně se svými dětmi běhají po lese a sbírají odpadky, jako tomu bylo i letos na akci „S Ekoškolou uklidíme Čeladnou“.

Pohybu a přírodě zdar

Lucie Kaločová