Pojedeme na lyže,

ale jenom jestliže, venku řádně nasněží, o to tu běží. A teda bylo to dramatické do poslední chvíle, protože ještě pět dní před lyžákem byla na sjezdovce na Opálené zelená louka. Naštěstí zabraly všechny básničky, písničky, modlení a bubnování, kterými jsme prosili nebe o sněhovou nadílku a koncem ledna jsme vyrazili s dětmi ze školky na lyžák. Děti nás překvapily hned několikrát. Poprvé tím, že ve zdraví dolyžovaly všechny, které v pondělí na lyžák nastoupily, podruhé tím, jací to byli dříči a potřetí tím, že opravdu všichni udělali velký pokrok ve svém lyžařském umění, vyjeli na pomě, sjeli z kopce v obloučcích a někteří zvládli na lyžích i frajeřinky. Po pěti dnech tak všichni odcházeli ze svahu s diplomem, medailí na krku a v doprovodu hrdých rodičů. A ještě poznámka na závěr. Týden před lyžákem jsem byla na setkání učitelek z celé republiky a mimochodem zmínila, že od pondělí máme lyžák. Vyvolala jsem tím pozdvižení, u někoho obdiv a někoho to vystrašilo. Vůbec mi nedošlo, že lyžařské kurzy pro děti z mateřinek jsou v jiných krajích tak neobvyklé, organizačně nepředstavitelné a uvědomila jsem si, kolik energie a srdce do své práce vkládáme. Takže posílám pomyslnou medaili všem, kteří se na kurzu podíleli, panu Čajánkovi za odvoz náročným terénem, instruktorům za trpělivost, Evě Wojnarové za střih videa s lyžákem, kuchařkám a školnicím za svačinky a všem svým kolegyním, které nosily každý den lyžáky dětem do autobusu, každou chvíli přepočítávaly děti, pomáhaly jim obouvat, vyzouvat, oblékat, běhaly v mrazu po sjezdovce, utíraly nosy, doprovázely, zvedaly a povzbuzovaly děti, fotily, natáčely, utěšovaly a fandily.

Jana Bartošová