Mám takové tušení, že se v lese u mlází, tajemný duch prochází

Nemusíte se bát, nemám vidiny ani po Čeladné nebloudí zločinec, to byl jen úryvek z jedné strašidelné písničky. A proč si ve školce zpíváme strašidelné písničky? Ptali jsme se dětí, co je zajímá, o čem by si chtěli povídat a představte si, že je zajímaly strašidla, bubáci a všechno, čeho se bojí. Tak jsme se pustili do tématu o bubákovi, protože když něco poznáme, nemusíme se toho bát. Pod rouškou poznávání strašidel lidských, jako jsou hejkalové, čerti, ježibaby nebo vodníci, bubáků zvířecích pavoukovitých a duchů, jsme děti přivedli k rozvíjení vzájemné spolupráce a kooperace. To jsou kompetence, které budou potřebovat pro život ve společnosti. A že to byla zábava, se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Jana Bartošová