Jak děti z Čeladenské berušky plnily velikonoční výzvu

Jak to vymyslet, abychom s dětmi zůstaly v kontaktu, když zasáhne nepřízeň osudu, a pošle nám do cesty koronavirus? Začíná to sdílením různorodých materiálů, tipů na tvoření, na trochu toho kutilství, chvíle venku, pokračuje online distanční výukou pro předškoláky. To však není vše. Dny, které děti nemohou trávit společně ve školce, se dají zpříjemnit i různými výzvami. Začalo to procházkou hledačkou. Měla u dětí takový úspěch, že jsme pak začaly přemýšlet nad dalšími možnostmi výzev nejen pro naše školkové děti.

A protože se uzavření MŠ protáhlo přes Velikonoce, jeden nápad se nabízel. Vytvořit takovou, která by nějak s těmito svátky jara souvisela. Když jsem se nad tím zamýšlela, vzpomněla jsem si, když mi můj taťka vyprávěl o tom, jak jsou pojmenovány jednotlivé dny velikonočního týdne. Všem je dobře známá Škaredá středa, kdy se nemáme mračit, jinak bychom se taky mohli mračit celý rok. Také se hodně mluví o zeleném čtvrtku, kdy si máme dát nějaké zelené jídlo či o velkém pátku, kdy se otevírají cesty do skal za poklady. Modré pondělí, Žluté úterý či jiné označení pro Velikonoční pondělí – červené už zná méně lidí. A tak vznikla velikonoční výzva.

Na Květnou neděli, kterou to vše začíná, měly děti možnost plnit aktivitu venku. Měly najít nějakou jarní květinu. Na Modré pondělí vytvářely svůj návrh modré kraslice. Během Žlutého úterý zabrousily mezi mláďata, která se na jaře rodí, neboť kreslily či vyráběly kuřátko. Na Škaredou středu nám všem ukázaly, jak se umí mračit. Zelený čtvrtek byl spojen s vařením ze zelených surovin. Dost lidí by asi jako první napadl špenát. Děti však připravovaly s rodiči třeba i polévku nebo svačinku, jejíž součástí byla salátová okurka. Na Velký pátek kreslily mapu k pokladu, nebo jak by mohl poklad vypadat. Někteří se vydali poklad hledat, třeba na Skalku. Na Bílou sobotu se jejich domy a byty linula vůně, když z trouby spolu s rodiči vytáhli čerstvě upečeného beránka. Na Velikonoční neděli nám předvedly, jakou velikonoční výzdobu připravily. Kluci se mohli předvést se svým karabáčem s pentličkami. Vše vyvrcholilo na Velikonoční pondělí, kdy se vydaly po stopách velikonočního zajíčka, aby se pak mohly pochlubit, jaké, většinou čokoládové, dobroty jim nadělil.

Děti, které se rozhodly zapojit, posílaly s rodiči fotky skutečně poctivě. Vytvořily jsme jim z nich památeční list, který zachycuje všechny jejich splněné aktivity. Ten jsme jim založily do vzpomínkového alba, aby si po letech mohly připomenout, co vše tehdy prožily.

Kateřina Lusková